Až jednou umřu s kočkou na klíně
uloží mě pod tvé jméno
aby ušetřili místo
budeme ležet vedle sebe
a oči ve tvaru mandlí
zavřené věčným odpuštěním
neuvidí
jaké to dědictví, jaká to krása,
rozkvétá se smrtí,
jak šťávy rozkladu
spojují rodinu povlakem plísně
Žádné komentáře:
Okomentovat