pondělí 18. ledna 2016

Mokrej blues

Z prstů prýštící dehet
z hrudníku vodopád zkalený vody
nevidim za druhej břeh
řeky ponížení

jak ještě hluboko
budeme klesat

dokud se neodrazim
z odrazu beztíže



sobota 16. ledna 2016

R.

 Doma, v koutě, beze smyslu.
Každou sekundu života obrácenou ke mně. K návratu. Ke dveřím, který se zdají být nepřekonatelnou překážkou mezi životem a věčným osaměním.
Pokaždý, když se na mě podívá, děkuju mu, že je. Pokaždý, když mi položí hlavu na koleno, děkuju mu, že je naživu. Pokaždý, když se zastaví, aby se mě beze slov zeptal, jestli může žít, propadám panice, kterou nikdy nikdo neutiší, protože vím, že opora, kterou po mně mlčky žádá, nikdy nepřijde. Protože nejsem hodna přízně duše bez závisti a pochyb o víře.
Necítím se být tím, za co mě má. Idolem dokonalosti, štěstí a útěchy.
Nikdy mu nevrátím, co mu naše rasa dluží. Neukonejším strach, nezvládnu ho držet v náručí ani tak dlouho, abych ho přesvědčila, že se nemusí bát sám sebe.
Nesaháme jim ani po kotníky a oni nám to nevyčítají.
Pokaždý, když se na mě podívá, jsem tak trochu víc člověkem.



středa 6. ledna 2016

Křivá přísaha

S dentální nití v krku
řezavej křik přes rantl bělosti
studená obloha lina

ležim si na vlasech poblitejch yperitem


Slavobrány jarních květů
příjezdová cesta k ústavu

hodní pánové v bílém
zametaj všechny stopy
aby nikdo nevěděl,
kudy kráčela lhostejnost

s křivdou v krku
tělo bez těla, oči bez očí

kolikrát ještě,

než se EKG  křivka srovná sama se sebou





neděle 3. ledna 2016

S

Ticho překreju
smíchem sitcomu
aby nebylo slyšet
jak si na nás srp měsíce
brousí kosu

a kolem něj záře jako z okna nad oltářem

na křest
svatbu
pohřeb
všechny obřady duše
u kterejch nebudeš