Únava mysli
únava kostí
snídám svůj další bledej den
na úpatí hory nejistoty
cizí boty pod schodama
zírají mi do očí
výmluvný a chladný
a nebe ocelový
všude je stejně,
když prší,
mě volá domů
přes vlny, přes pole
přes betonový náměstí plný vzpomínek
snad bude líp až zase uvidim
koberec politej malinovkou
snad bude líp až zase uvidim
všechny ty věci
co mě kdy svazovaly
k pilířům nesvobody
řetězem úlevy
snad bude líp
až zase uvidim
jak je to všechno bezcenný