Někdy, když klidně oddechuje u mých nohou a měkké vějíře se zvedají a zas klesají, zlatá hladina moře, musím myslet na to, kolik nám ještě zbývá společného času.
Někdy, když mě ráno budí, dýchá mi do obličeje, beru jeho hlavu do dlaní.V rukách mi potom zůstávají stříbrné paprsky stáří.
Někdy, když je venku zima, pomalu zvedá rozbolavělé kosti, opatrně se protahuje a jen s nechutí míří ke dveřím, svléknu si kabát a nechám ho, aby se zas pohodlně položil.
Někdy, když projdu kolem, zatímco tvrdě spí, zastaví mě vlna paniky, padám k němu na kolena a nořím prsty do srsti, abych se ujistila, že je ještě teplá.
Někdy je den dnem jenom kvůli němu a tisíce dní bez něj budou dlouhá, moc dlouhá doba.
úterý 25. října 2016
pondělí 24. října 2016
Morová rána
Ráno i večer
zornice rozostřené tmou
těžká melasa
sedá do plicních sklípků
jako kuřák rakovinu
vdechuju tě z příšeří
nejdeš vykašlat
a nejdeš umlčet
ani rozpustit
v třezalkovým čaji
ráno i večer
rozostředná vzpomínka
podivně sterilní
sputum tuberkulózního pacienta
zornice rozostřené tmou
těžká melasa
sedá do plicních sklípků
jako kuřák rakovinu
vdechuju tě z příšeří
nejdeš vykašlat
a nejdeš umlčet
ani rozpustit
v třezalkovým čaji
ráno i večer
rozostředná vzpomínka
podivně sterilní
sputum tuberkulózního pacienta
čtvrtek 20. října 2016
Podzim
Nejpomíjivější konstanta
na chvíli a na pořád
vzduch kypí tlícím listím
a
odráží své barvy v tobě
a ty zas ve mně
nejpomíjivější
šestinohá konstanta
na chvíli a na pořád
vzduch kypí tlícím listím
a
asketické stromy
jogíni podzimních podvečerůodráží své barvy v tobě
a ty zas ve mně
nejpomíjivější
šestinohá konstanta
pondělí 10. října 2016
Strana je prázdná a Rubikova kostka
poskládaná
jak ručníky v dokonale
provoněné skříni
utrápená mlčí
a zmatená
usedá do první lavice
strana je prázdná
a ze sbírek
sladkobolných básníků
sypou se slova jako kapání do polévky
změněná v potravu teď sytí
a zahřívají
strana je prázdná stejně tak
jak srdce naplněné
strana je prázdná
díky
Bože
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)