Janě

Když dnes usedám
na prázdnou stranu postele
se mnou usedá srdce
V rohu přepečlivě složené
roky, měsíce
pokrývky, polštáře

A konečně odpouštím ti
Odpouštím předčasnou smrt
tři promarněné roky
Poté cos domů
Místo něj
Přinesla jenom brýle v sáčku
Odpouštím neskrytou bolest
sobectví
a prostým pláčem chtěla bych
Vyvolat si tě k poslednímu objetí

Odpouštím ti
Odpouštím nám
ten nádherný archetyp ženských chyb
nesnesitelné předurčení,
břemeno věčné lásky