Věci

Jsou věci, který nikdy, nikdy neříkám nahlas. Ze kterejch je mi trapně, i když je píšu.

Ale prej se to musim naučit.

Prej nestačí je pořád šifrovat do lyrickejch keců.

Prej mi pak bude líp.

Takže:

Chybíš mi.

Hodně pro mě znamenáš.

Prosím, obejmi mě.

Nezvládám to.

Stydím se.

Bojím se, že zůstanu sama.

Jsem nešťastná.

Nevím, co mám dělat.

Potřebuju pomoct.

Tak. To by bylo.