Za štítem střechy se stmívá, v ulicích tlející listí a ten chlápek, co jde pár kroků přede mnou, voní známou vůní. Čímsi, co na sebe stříkají šestnáctiletý kluci aby zapůsobili na holky a na holky to pořád ještě platí, protože jim je taky šestnáct. Čímsi tak bezstarostným, jako jsou dlouhý noci, když vaši nejsou doma a ty můžeš přijít domů kdy chceš. Levnym vínem a cizí půjčenou bundou, prvním a často posledním projevem galantnosti, kterýho se ti v životě dostane. Čímsi nezkaženým, co tě časem zkazí.
přestože se moc snažím
mě najednou
zastaví
a zprostředka těla do hrudního koše, krevním oběhem všude kolem, rozlévá se ten pocit, utíká do bříšek prstů, do ušních boltců, do míst, který by puritáni a tvoje máma, když ti bylo šestnáct, označili za špatný. A tak, aby to nebylo špatný, radši mlčím a pokračuju v cestě.
Protože o mrtvých jenom dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat