Kleptomanka slov

Nesnesu další kryptu
Příkrost upřímnosti uřízla hraniční body

Miluju tě jako z netrapnějšéch šansonů
miluju tě jako v nejblbějších básních
miluju tě až nevěřím, že to říkám

ve větvích stromů proplétám ruce mezi tvoje prsty
kořeny kreslený křiklavou křídou
křik křepčících skřivanů.

Uteč přede mnou do mě,
do města, kde se věčně smráká
protože jedině tam
tě nebudu chtít hledat

sametovej odpor
ve mě skřípe
protože miluju tě - jak pojistky zkrat,
poslední úder klekání.¨

Uteč přede mnou do mě
protože jedině tam
budeme si rovní v křivosti