stůl

Jak banální,
jak tichá
moje každodenní dávka ponížení
v růžový misce snídaně
chroupu léta hrůzy ze samoty
zatimco mi objímáš ramena
a do vlasů
zřídlých smutkem peroxidu
šeptáš mi
že je to dobrý
že ode dneška jsem
bezpečněě šílená