Ukolébavka

zapít panáct dávek spánku

zapomenout na všechno

zbytečně vysvlečení

už se nikdy nezahalí

ohrádka, kde se pásly hrůzy 

prázdná
kolébka

průzračně čisté okno do duše
zamazat špínou
tajemství roztříštěných o palubní desku

zavřete okenice
zhasněte lampy

zapít patnáct tisíc dávek spánku

křičící přestanou křičet

plačící přestanou plakat

zapomenutí musí zapomenout

haha

zdálo se, že mám pořád hlad
tak budem duše přikusovat k vínu.
máme se pořád komu smát
každej z těch šašků vrhá spoustu stínů

Mám takovou radost,
že mi teče krev z pusy.
v koutcch se rty
trhají ostrosmíchem
na jazyku přetrvává
protivná kovová příchuť
vnitřního krvácení

průtrž mračen

kyselej déšť

nesmyje z rukou modrej sprej

možná ale

zbytečný čáry

potetovaný puchýře chodníku

do ráno budou blyštět se

klinicky čistým patosem

tolik mi chybí ten, který mě nemiloval
a zdá se, že i ty ho postrádáš
když se ke mně choulíš
svlačec k svlačci
i ty ho postrádáš
s každým stenem víc
nahlas

tolik mi chybí, ten který mě neviděl
a dnes ti kalí oči
jen kaluže bolestných slov
i ty ho postrádáš
když v láhvi vína předávám ti
štafetu ponížení

ještě dnes ráno v záhybech zaschlého citu
marně hledám toho
který mě nemiloval

1 + kk

Jsem ty, když se nemůžeš unést,
stočení v jedno, uprostřed noci,
když všechno mlčí, včetně nás dvou
v bytě příliš malým, pro dvě těla.

Jsem ty, když nemůžeš usnout
bdím tvoje noční můry,
za oknem holubi, ťukají sonáty
a prsty ve tvých vlasech,
mizejí jak lodě ve vlnách
Přeze mě bouře neprojde.

Jsem ty, když nemůžeš dýchat
dusím se za tebe v klaustrofobních křečích

Jsem ty
a až mě jednou přemůže pláč
zkus ronit slzy
zkus bejt já

myslíš si že jsi silnější, větší
v 1 + kk jsi jenom k


21.04.12 

kosatku do moře
vlak do kolejí
dny zůstávají
stabilně stejné
stejně stabilní

ani už není třeba
osmi a sedmdesáti smyslů
pro tichou klauzuru
stačí ten šestý