Divoce nehybná
hrůza katedrály
zostřená
ranní jinovatkou
A zvony v mrazu
otřásají duší
kterou nemám
volají k Bohu,
který není můj

Pod květy sakury

pod květy sakury
závěje růžova
hladí obruby obrubníku
okoralé plátky
předstírají
že všechno
je v pořádku

a řady stromů
zakořeněné přešlapy
zpívají plytce Mendelsona
v nuceně čistém kánonu
i když by radši unisono

pod květy sakury
vyčesávat z vlasů latentní štěstí
pod květy
předstírejme
spořádanost

Pro jistou bolest
nejsou slova

pro jisté utrpení
není verše

pro nádech truchlícího
není útěchy

pro zpitou matku prostou mateřství
není
není slov

Pod hladinou

polypy v kamení
uhynulé jikry proplouvají
kolem žaber
nahoře zmrzlá hladina
a mně mrznou kosti
odlupují se nehty

svíjející se sumci
hledající kousek
tělesného tepla

tady je vždycky zima
zmrzlá hladina
odloupané nehty
orvané o led nade mnou
zmrzlá hladina
málo kyslíku
bestiální nenávist

...

pít čaj
a postrádat

takovej je úděl
brzce ranních
pohledů z okna

pít čaj
a odplavit
liknavý noční můry

pít čaj
a postrádat
se vší tou tichou parádou

Morová rána

Ráno i večer
zornice rozostřené tmou
těžká melasa
sedá do plicních sklípků
jako kuřák rakovinu
vdechuju tě z příšeří

nejdeš vykašlat
a nejdeš umlčet
ani rozpustit
v třezalkovým čaji

ráno i večer
rozostředná vzpomínka
podivně sterilní
sputum tuberkulózního pacienta

Podzim

Nejpomíjivější konstanta
na chvíli a na pořád
vzduch kypí tlícím listím
a

asketické stromy

jogíni podzimních podvečerů
odráží své barvy v tobě
a ty zas ve mně

nejpomíjivější
šestinohá konstanta

Věční

Uvnitř mrtvé zákoutí
vyhrazené pouze pro Tebe
houpací křeslo
zející tlustou nepřítomností

dnes už neuvěří ani kněží
že místo té nudné
korpulentní dámy
sedávala čistá láska

místo ní
dávno zapomenuté
vzpomínky na dokonalé štěstí

Páteční

Špatná pleť
a špatná karma
den prázdný
půlkruh po šálku

za horizontem
krvavá obruč
cirkusové tanečnice
zapadá jak
poslední kapka
zvětralých chyb

špatná pleť
a trpká káva
za horizontem
prázdný půlkruh

Baby blues

vidím  tě držet jí v náručí
vlasy tisíce sluncí
z očí jí kape krev
když se směje

vidím tě houpat ho na rukou
drobná chodidla
veselé půlměsíce
rozpouští se

vidím tě,
kopii a kopírované
prapůvodní předurčení
mlčí ve výkřiku

vidím tě držet je v náručí
ty pro které nikdy
nebylo místo

vlasy ze slunce
veselé půlměsíce
všechny smysly
mlčí ve výkřiku

Tvůj hlas

i když tu dávno nejsi
tvůj hlas mě stále budí z polospánku
svolává ke stolu milované
usnesení dobroty srdce
podepsané všemi přítomnými stranami

tvůj hlas mě stále budí
těsně než jejich černé ruce
dostihnou prchající
konečky vlasů

tvůj hlas
věčný hlas věčnosti
stále mě budí ze polospánku

krabička s borůvkami
krabička vzpomínek
obrazy léta
udeří o tváře

pod příkrovem borovic
vůně jehličí
bílý písek mezi prsty
křupe, když běžíš
vlny večerního jezera
lepkavá
čokoládová zmrzlina

krabička s borůvkami
krabička zrnitých negativů
najednou
bójky se potápějí
racci křičí radostí
a nahé dítě
s roztaženýma rukama
skáče z Jarmiliny skály

až se nebe zalije krví
budou pršet kapky strachu
až temnota černější než čerň
obejme všechna srdce
až jedna ruka bude málo
na spočítání všech
čtyř jezdců

pořád tu budu stát
tvůj živý štít

až příkopy u silnic
naplní steny tvých bratrů

pořád
tu budu stát

colab s M. vol.I.

bouřlivý podvečer pod černou peřinou
kapodestr kapek
ve strunách stromoví
napoví
co krůpějí jsi proplakal
-pro zbytečné kroupy
zvlněné oči kaluží
neurvalé břity
mokrých travin

není mi dobře
za nejslunnějšího dne
v nádherném parku
voda fontány
omývá sousoší

není mi dobře
v božském stínu kaštanů
ani v odrazech naleštěných výloh
zvony vyzvánějí - na usmířenou
a nikde žádné smíření

není mi dobře
s prsty v hebké srsti
s kornoutkem lepkavé zmrzliny
ani ve tvé
udýchané náruči
není mi - nic
- odpust mi
není mi dobře

a tak si vzala svoje
nejkrásnější šatičky
když jí odšroubuješ hlavu
bude plná
ginu
a nedořeče
ných vět

přelij přes okraj
všechno to bude tvoje
skleněná očka
kaolinová dušička
malá
porcelánová
skládačka

až se ráno probudíš,
pod balkonem střepy
slepuje perličkama slz
za bílou myškou
skočila
malá
porcelánová
malá porcelánová píča

Budeme šťastní
v cukrových cadillacích
budeme nejšťastnější
ze všech katatonií
z křišťálových pohárů
popíjet zakalenou krásu
ze zlatých podnosů jíst
zkažený kaviár
budeme šťastní
nejšťastnější z viníků
protože vina
nedovolí jinak
křičící davy budou
žehnat našemu dokonalému štěstí

Stůl plný vzpomínek
totožný závoj vlasů
žena
a její mládě
chce se natáhnout a pohladit
nedotknutelná
nedosažitelnou

společně odčítají, násobí
každý kubík, každý kilowat
všechnu energii
soužití bez života
do oken bije spadané listí

do posledního vyrovnání
do posledního soudu
nikdy nesplatí
budou navždy jen
klepat do kalkulaček

nájem
za pobyt v lůně
každý halíř za ztracené iluze
neosrstěná opička
chce se choulit a spát
vstřebat kosti a maso zpět
a začít znova
seskládat se z lásky

Ofelie

v údolí
kolouch albín
hltá jí lačnými doušky
o ona nahá
ve vlasech vzrostlé lekníny
koupe se a nehlasně zpívá
mlčenlivá
hladina jezera
nikomu neprozradí
že se jí po těle dělají varhánky
už tolik týdnů
-na dně se obejmou
s ocelovým nebem
tetřevi z vřesu
jeleni
lehkonohé volavky
od napajedla vracejí se
sněhobílí

Mám takovou radost,
že mi teče krev z pusy.
v koutcch se rty
trhají ostrosmíchem
na jazyku přetrvává
protivná kovová příchuť
vnitřního krvácení