Pod květy sakury

pod květy sakury
závěje růžova
hladí obruby obrubníku
okoralé plátky
předstírají
že všechno
je v pořádku

a řady stromů
zakořeněné přešlapy
zpívají plytce Mendelsona
v nuceně čistém kánonu
i když by radši unisono

pod květy sakury
vyčesávat z vlasů latentní štěstí
pod květy
předstírejme
spořádanost

Pod hladinou

polypy v kamení
uhynulé jikry proplouvají
kolem žaber
nahoře zmrzlá hladina
a mně mrznou kosti
odlupují se nehty

svíjející se sumci
hledající kousek
tělesného tepla

tady je vždycky zima
zmrzlá hladina
odloupané nehty
orvané o led nade mnou
zmrzlá hladina
málo kyslíku
bestiální nenávist

Ostropestřec
pod bosou nohou
štiplavá jinovatka

po měsíci
ani památky
jenom zkormoucené
ocelové nebe
nad námi

a není ani ty
není ani já
po měsících
ani památky

...

pít čaj
a postrádat

takovej je úděl
brzce ranních
pohledů z okna

pít čaj
a odplavit
liknavý noční můry

pít čaj
a postrádat
se vší tou tichou parádou

Podzim

Nejpomíjivější konstanta
na chvíli a na pořád
vzduch kypí tlícím listím
a

asketické stromy

jogíni podzimních podvečerů
odráží své barvy v tobě
a ty zas ve mně

nejpomíjivější
šestinohá konstanta

Věční

Uvnitř mrtvé zákoutí
vyhrazené pouze pro Tebe
houpací křeslo
zející tlustou nepřítomností

dnes už neuvěří ani kněží
že místo té nudné
korpulentní dámy
sedávala čistá láska

místo ní
dávno zapomenuté
vzpomínky na dokonalé štěstí

Ptačí rýmovačka

stavim si hnízdo s ňákým divným ptákem
snídaně, večeře je vždycky žížala
stavim si štěstí rovnou před zobákem
na větvi co se stokrát zlámala

snídaně večeře a v hnízdě zoubky upíří
chroustají křupavýho potemníka
cihelnej prach, co kolem stavby víří
mi kalí škraloup v láhvi mateřskýho mlíka

stavim si hnízdo s ňákým divným ptákem
strnad či drozd, co je to, s čim to spim
tohleto štěstí rovnou před zobákem
je jenom let nad hnízdem kukaččím

V svět jsem vstoupil

ve světě vekýho bratra
reality show
realitních
kanceláří
snažim se najít kořínky
nereálno a starý ruiny
k opravení

pod komínem kafilerky
snažim se dejchat
čistej vzduch
počítat už vždycky jenom vrásky
kolem očí
když se směješ

ve světě velkýho bratra
sundavám zrezavělej obojek
a spolu s rodným listem
potom ho zapálíme
u táboráku

Baby blues

vidím  tě držet jí v náručí
vlasy tisíce sluncí
z očí jí kape krev
když se směje

vidím tě houpat ho na rukou
drobná chodidla
veselé půlměsíce
rozpouští se

vidím tě,
kopii a kopírované
prapůvodní předurčení
mlčí ve výkřiku

vidím tě držet je v náručí
ty pro které nikdy
nebylo místo

vlasy ze slunce
veselé půlměsíce
všechny smysly
mlčí ve výkřiku

Pieta

Ty, bůžek násilných něžností
týráš mě k bezvědomí
všechny mý sny
naplněný tvýma očima
na čele ti prýští
krůpěje královsského inkoustu
a já
ještě pořád
neumím léči stigmata

zatím

někdy mě napadá
když se probouzím s křikem
jestli si někdy ještě vzpomeneš
že jsme tu jednou
stáli nazí
se všemi svršky na svých místech
ty, bůžek násilných šepotů
slíbils mi věčné ticho

slibils mi
věčnou pietu

zatím ještě neumím léšit stigmata
ticho je tichem echa
pieta truchlí za živé

Voltumna

uhnízdi se ve mě
ještě jednou, naposled
schovej se do mých záhybů
budu ti zpívat na rozloučenou
s každou další křečí
další nota
s každou další notou
kousek prvotního hříchu

uhnízdi se ve mě
ještě na chvíli
budu ti zpívat
ukolébavku

ještě na chvíli
obejmi mě zevnitř
s další notou
už musíš odejít

Tvé štěstí, můj bič

tvé štěstí
můj bič
stejný náhodný shluk
pomatených buněk
za jejichž záchovu se denně modlím
stejný náhodný shluk
krvavá šmouha
na prostěradle

tvůj bič
moje vykoupení
tvoje vražda

Tvůj hlas

i když tu dávno nejsi
tvůj hlas mě stále budí z polospánku
svolává ke stolu milované
usnesení dobroty srdce
podepsané všemi přítomnými stranami

tvůj hlas mě stále budí
těsně než jejich černé ruce
dostihnou prchající
konečky vlasů

tvůj hlas
věčný hlas věčnosti
stále mě budí ze polospánku

nazí

omyj mi studenej pot z čela
v přítmí pokoje nepoznáš
jestli prýští
touhou
hrůzou
nebo obojím

v přítmí
stínidla lamp
pilují hroty
zahlazují stopy po smyslu

proč jsme tady
nazí
proč jsme tu stažení z kůží

krabička s borůvkami
krabička vzpomínek
obrazy léta
udeří o tváře

pod příkrovem borovic
vůně jehličí
bílý písek mezi prsty
křupe, když běžíš
vlny večerního jezera
lepkavá
čokoládová zmrzlina

krabička s borůvkami
krabička zrnitých negativů
najednou
bójky se potápějí
racci křičí radostí
a nahé dítě
s roztaženýma rukama
skáče z Jarmiliny skály

až se nebe zalije krví
budou pršet kapky strachu
až temnota černější než čerň
obejme všechna srdce
až jedna ruka bude málo
na spočítání všech
čtyř jezdců

pořád tu budu stát
tvůj živý štít

až příkopy u silnic
naplní steny tvých bratrů

pořád
tu budu stát

někdo ztlumil barvy

ublížil tvarům

moucha dobrovolně

láme se o sklo

poslední ostrý bzukot 

na prahu vyschlého ticha

konečná perspektiva

holubic s protrženými plícemi

bezduše dopadají

v zkormoucené dlaně

daleko za branou melancholie
v lukách s vysokou travou
s hlavou pod vodou

je už pozdě na volání o pomoc

Dívá se na hladinu
mírumilovná sfinga
vedle něj - s barevnou náprsenkou
usedají titěrná křídla

na krátký okamžik
hledí spolu

červnová řeka ubíhá k červenci
ostříme společně do mělkých odrazů -

mírumilovná sfinga
oranžová náprsenka
unavené oči
chvíle krásná až k slzám

dívej se se mnou ještě
dokud je čím
dívej se se mnou
než dočista ztrouchnivíme
co víc ještě chtít
blátivý princ
uplakaná princezna
jsme spolu

není mi dobře
za nejslunnějšího dne
v nádherném parku
voda fontány
omývá sousoší

není mi dobře
v božském stínu kaštanů
ani v odrazech naleštěných výloh
zvony vyzvánějí - na usmířenou
a nikde žádné smíření

není mi dobře
s prsty v hebké srsti
s kornoutkem lepkavé zmrzliny
ani ve tvé
udýchané náruči
není mi - nic
- odpust mi
není mi dobře

a tak si vzala svoje
nejkrásnější šatičky
když jí odšroubuješ hlavu
bude plná
ginu
a nedořeče
ných vět

přelij přes okraj
všechno to bude tvoje
skleněná očka
kaolinová dušička
malá
porcelánová
skládačka

až se ráno probudíš,
pod balkonem střepy
slepuje perličkama slz
za bílou myškou
skočila
malá
porcelánová
malá porcelánová píča