Pod květy sakury

pod květy sakury
závěje růžova
hladí obruby obrubníku
okoralé plátky
předstírají
že všechno
je v pořádku

a řady stromů
zakořeněné přešlapy
zpívají plytce Mendelsona
v nuceně čistém kánonu
i když by radši unisono

pod květy sakury
vyčesávat z vlasů latentní štěstí
pod květy
předstírejme
spořádanost

vyprchávám

Smrt, kterou jsem ti přála
všechna ze mě
vyprchala
s poslední kapkou

a teď
jsme sterilní
ve vší své plodnosti
sterilní
ve vší své lásce

sterilní participanti
sexu za igelitem

a teď
můžeme vyprchat
stejně jako bledne
sterilní krev
na sterilní
nemocniční gáze
můžeme vyprchat

otcové a matky
za igelitem

Pod hladinou

polypy v kamení
uhynulé jikry proplouvají
kolem žaber
nahoře zmrzlá hladina
a mně mrznou kosti
odlupují se nehty

svíjející se sumci
hledající kousek
tělesného tepla

tady je vždycky zima
zmrzlá hladina
odloupané nehty
orvané o led nade mnou
zmrzlá hladina
málo kyslíku
bestiální nenávist

Byli jsme ve stejným časoprostoru
a já
láhev napůl vyprázdněná
v toku řeky plný svinstva
vidim zázraky
tvý voči
tvou náruč a smysl bytí

Stejnej čas a prostor
proboha
ten den,
jsem byla tak šťastná, že jsem mohla umřít
a nic by mi nechybělo
nic
než tvá náruč
a tvý bytí

stejnej časoprostor

Odneste zrcadla

Odneste zrcadla
na obrazy pověsíme
černý sukno

a bude ticho
v zobácích ptáků
ticho na pobřeží všech tvých moří
ticho
ticho před bouří

odneste zrcadla
nemůžu se
na tebe dívat

Ostropestřec
pod bosou nohou
štiplavá jinovatka

po měsíci
ani památky
jenom zkormoucené
ocelové nebe
nad námi

a není ani ty
není ani já
po měsících
ani památky

...

pít čaj
a postrádat

takovej je úděl
brzce ranních
pohledů z okna

pít čaj
a odplavit
liknavý noční můry

pít čaj
a postrádat
se vší tou tichou parádou

Věční

Uvnitř mrtvé zákoutí
vyhrazené pouze pro Tebe
houpací křeslo
zející tlustou nepřítomností

dnes už neuvěří ani kněží
že místo té nudné
korpulentní dámy
sedávala čistá láska

místo ní
dávno zapomenuté
vzpomínky na dokonalé štěstí

Ptačí rýmovačka

stavim si hnízdo s ňákým divným ptákem
snídaně, večeře je vždycky žížala
stavim si štěstí rovnou před zobákem
na větvi co se stokrát zlámala

snídaně večeře a v hnízdě zoubky upíří
chroustají křupavýho potemníka
cihelnej prach, co kolem stavby víří
mi kalí škraloup v láhvi mateřskýho mlíka

stavim si hnízdo s ňákým divným ptákem
strnad či drozd, co je to, s čim to spim
tohleto štěstí rovnou před zobákem
je jenom let nad hnízdem kukaččím

V svět jsem vstoupil

ve světě vekýho bratra
reality show
realitních
kanceláří
snažim se najít kořínky
nereálno a starý ruiny
k opravení

pod komínem kafilerky
snažim se dejchat
čistej vzduch
počítat už vždycky jenom vrásky
kolem očí
když se směješ

ve světě velkýho bratra
sundavám zrezavělej obojek
a spolu s rodným listem
potom ho zapálíme
u táboráku

Baby blues

vidím  tě držet jí v náručí
vlasy tisíce sluncí
z očí jí kape krev
když se směje

vidím tě houpat ho na rukou
drobná chodidla
veselé půlměsíce
rozpouští se

vidím tě,
kopii a kopírované
prapůvodní předurčení
mlčí ve výkřiku

vidím tě držet je v náručí
ty pro které nikdy
nebylo místo

vlasy ze slunce
veselé půlměsíce
všechny smysly
mlčí ve výkřiku

Pieta

Ty, bůžek násilných něžností
týráš mě k bezvědomí
všechny mý sny
naplněný tvýma očima
na čele ti prýští
krůpěje královsského inkoustu
a já
ještě pořád
neumím léči stigmata

zatím

někdy mě napadá
když se probouzím s křikem
jestli si někdy ještě vzpomeneš
že jsme tu jednou
stáli nazí
se všemi svršky na svých místech
ty, bůžek násilných šepotů
slíbils mi věčné ticho

slibils mi
věčnou pietu

zatím ještě neumím léšit stigmata
ticho je tichem echa
pieta truchlí za živé

Vstává do ranní rosy
vůně mýdla a fuchsií
hebké prameny vlasů
zkrotit, když koně života se plaší
smutek vyprázdněného lůna
zaplněn růží na rty

důmyslná iluze čistoty
důmyslná iluze klidu
v zamlženém zrcadle

vstává do mokrých stop
před vanou
kajalovou tužkou
vykonturovaná maska
pokerového hráče

důmyslná iluze lhostejnosti
důmyslný převlek vraha

vstává do krvavé lhostejnosti
monotonních kroků
s kudlou

důmyslná iluze nevinnosti

Marabu

kde vyschlo koryto
že odmítá
osení radosti
lány a lány
potenciálně
zralých klasů

poslední dny
a pak
červené zobáky
vyklovou naplněná hnízda

slepý a unavený
marabu
snáší se spravedlivě
nad ještě žijící
mršinou

Tvé štěstí, můj bič

tvé štěstí
můj bič
stejný náhodný shluk
pomatených buněk
za jejichž záchovu se denně modlím
stejný náhodný shluk
krvavá šmouha
na prostěradle

tvůj bič
moje vykoupení
tvoje vražda

Tvůj hlas

i když tu dávno nejsi
tvůj hlas mě stále budí z polospánku
svolává ke stolu milované
usnesení dobroty srdce
podepsané všemi přítomnými stranami

tvůj hlas mě stále budí
těsně než jejich černé ruce
dostihnou prchající
konečky vlasů

tvůj hlas
věčný hlas věčnosti
stále mě budí ze polospánku

nazí

omyj mi studenej pot z čela
v přítmí pokoje nepoznáš
jestli prýští
touhou
hrůzou
nebo obojím

v přítmí
stínidla lamp
pilují hroty
zahlazují stopy po smyslu

proč jsme tady
nazí
proč jsme tu stažení z kůží

přerod

klasy vzrostlého léta
bledá stehna pod plátnem
vlasy
dlouhé jako vlečka
vlní se v rytmu boků

krok
jistější než skála
krok
měkčí než satén

pod bosými chodidly
zemřela sestra učnice

a z její mrtvé schránky
krok
jistější než skála
vlasy
dlouhé jako vlečka
vrytmu boků
tiše, jako kočka
našlapuje velekněžka

až se nebe zalije krví
budou pršet kapky strachu
až temnota černější než čerň
obejme všechna srdce
až jedna ruka bude málo
na spočítání všech
čtyř jezdců

pořád tu budu stát
tvůj živý štít

až příkopy u silnic
naplní steny tvých bratrů

pořád
tu budu stát

colab s M. vol.I.

bouřlivý podvečer pod černou peřinou
kapodestr kapek
ve strunách stromoví
napoví
co krůpějí jsi proplakal
-pro zbytečné kroupy
zvlněné oči kaluží
neurvalé břity
mokrých travin