Velká holka

Dva roky poté sedim pod sakurou

A hlava mi metá přemety

když vzpomenu si co tenkrát před lety

jsem se slzou v oku svýmu chlapci povídala

jak kdyby se něco snad dělo

jo, rozvzpomnělo se mý vnitřní dítě

jaký to byly těžký časy,

kdy čirá naivita asi

mi kazila iluze o 

reálný podstatě lidský rasy

páč 

dokud neztrácim zrak a duši

letos už mě nic nerozruší

a už vůbec ne fakt

že další tejden budem (se psem) žrát¨

lančmít za 14,50,-

Už jsem teď asi velká holka

prodavač kafe mi tuhle řekl paní

asi že nosim zuby a rtěnku na nich

a v láku vlastní nátury

vzkvétá má trpká vnitřní krása

pod nálepkou značky Klasa

Je dobrý střádat štemply kvality

když dohání tě expirace

poslední štace ovulace

a to že nezdrhneš jí ani ty

Tak vařim džus ze svýho kyselýho nálevu

zatim to vychází

když neni džus můžeš mít nakládačku se slevou
a zbytek se vyhází

když neni nikdo kdo by pronajal mý nitro

když neni fresh

furt může bejt in vitro

Dva roky poté sedim pod sakurou 

mý vlasy točí pornosnímek jara

a květy lehký jako pára

látají stín dnešního kataraxu

Ze žití loupam jenom čirou fikci

gumový podrážky jsou jedinej můj dnešní kat
fakt neni proč se vůbec nasírat.

pořád mam kafe, čas
a celkem slušnou dikci

Septik

Už si ani nehraju se slovama
jako kdyby snad něco znamenaly
pleskají o stránku
rybářská návnada se nad nima
mrská jako pomyslnej červ
když píšu ti na dobrou noc

a
ty si to nepřečteš

Už se ani nesnažim smejt tvou vůni
z řas a končin přilehlých
když se ráno sprchuju
a voda
lesklá jak nahý těla
v nepodstatným klubku
šplíchá mlčky do septiku

Politováníhodné otázky

Proč se nemůžem
milovat jak v nejblbějších šansonech
proč se nemůžeme potácet domů pod vlivem

a křičet do oken cizích dětí
že naše těla už dávno ztratila obrysy

Proč se nemůžem
dívat na hvězdy
jako nejnaivnější z hvězdářů
a nemít svědomí
a nemít budoucnost
a nemít spojení
s ničím, co nás kdysi spojovalo

s vesmírem
s lidstvím

proč se nemůžem dívat na hvězdy
a hledat nový znamení

a křičet do oken cizích dětí
že naše těla už dávno zapomněla
sebe navzájem

Jedině

Lampa nad stolem
poblikává světlem starejch stínů
myšlenky odbíjejí
vteřiny
spokojeně mlaskající
sounáležitost

protože jedině s tebou
jsem tady a teď
jedině s tebou
jsou minuty hodný bytí
jedině s tebou
když nebude zbytí
zastavim kolotoč uprostřed jízdy
a vrátim ti vstupný
za celou mléčnou dráhu
až sem

promiň jestli jsi musel vystoupit předčasně

Lampa nad stolem
poblikává světlem starejch stínů
vteřiny
spokojeně chroupající
bolehlav sounáležitosti
v křiváku sebeklamu
zeje prázdná díra

protože jedině s tebou
zůstavaj nade mnou
malý orosený obláčky

Kleptomanka slov

Nesnesu další kryptu
Příkrost upřímnosti uřízla hraniční body

Miluju tě jako z netrapnějšéch šansonů
miluju tě jako v nejblbějších básních
miluju tě až nevěřím, že to říkám

ve větvích stromů proplétám ruce mezi tvoje prsty
kořeny kreslený křiklavou křídou
křik křepčících skřivanů.

Uteč přede mnou do mě,
do města, kde se věčně smráká
protože jedině tam
tě nebudu chtít hledat

sametovej odpor
ve mě skřípe
protože miluju tě - jak pojistky zkrat,
poslední úder klekání.¨

Uteč přede mnou do mě
protože jedině tam
budeme si rovní v křivosti

Stínohra

Na druhý straně cesty
sbírá z příkopu nepopsanej list papíru.
Příkrej svah vzhůru do propasti vybíhám s tebou.
Chytám tě pod kopcem
ve víru útrap tvý hlavy.
Za klopy kabátu
za stříbřitej konec řas

a nevím proč
platinový vršky stébel trávy
řežou
jako každý tvý nevinný slovo
když sápeme se k bezcílnejm cílům
jednoho dne
najdu někoho
kdo porozumí všem mejm nedorozuměním

na druhý straně cesty
nuklární rodina
virtuální realita
přátelského odloučení

porozumíš
proč si naposled dovolím
nedorozumění iracionálního citu

Klap

Podpatek za podpatkem
další přetažená
žena

kabelka z kamení
kočičí hlava komety
přistávající každodenně
mezi dřezem a pračkou

igelitka
repliky vdechů a výdechů
pod plastovou krustou

podpatek za podpatkem
zmetek za zmetkem

seš další přemožená,
přetažená žena