Marabu

kde vyschlo koryto
že odmítá
osení radosti
lány a lány
potenciálně
zralých klasů

poslední dny
a pak
červené zobáky
vyklovou naplněná hnízda

slepý a unavený
marabu
snáší se spravedlivě
nad ještě žijící
mršinou

Tvé štěstí, můj bič

tvé štěstí
můj bič
stejný náhodný shluk
pomatených buněk
za jejichž záchovu se denně modlím
stejný náhodný shluk
krvavá šmouha
na prostěradle

tvůj bič
moje vykoupení
tvoje vražda

Tvůj hlas

i když tu dávno nejsi
tvůj hlas mě stále budí z polospánku
svolává ke stolu milované
usnesení dobroty srdce
podepsané všemi přítomnými stranami

tvůj hlas mě stále budí
těsně než jejich černé ruce
dostihnou prchající
konečky vlasů

tvůj hlas
věčný hlas věčnosti
stále mě budí ze polospánku

nazí

omyj mi studenej pot z čela
v přítmí pokoje nepoznáš
jestli prýští
touhou
hrůzou
nebo obojím

v přítmí
stínidla lamp
pilují hroty
zahlazují stopy po smyslu

proč jsme tady
nazí
proč jsme tu stažení z kůží

krabička s borůvkami
krabička vzpomínek
obrazy léta
udeří o tváře

pod příkrovem borovic
vůně jehličí
bílý písek mezi prsty
křupe, když běžíš
vlny večerního jezera
lepkavá
čokoládová zmrzlina

krabička s borůvkami
krabička zrnitých negativů
najednou
bójky se potápějí
racci křičí radostí
a nahé dítě
s roztaženýma rukama
skáče z Jarmiliny skály

přerod

klasy vzrostlého léta
bledá stehna pod plátnem
vlasy
dlouhé jako vlečka
vlní se v rytmu boků

krok
jistější než skála
krok
měkčí než satén

pod bosými chodidly
zemřela sestra učnice

a z její mrtvé schránky
krok
jistější než skála
vlasy
dlouhé jako vlečka
vrytmu boků
tiše, jako kočka
našlapuje velekněžka

jizvou po autonehodě
ve tváři modelky
komická vedlejší postava
v Shakespearově dramatu
ukřičená sova
nočních přešlapů
mizerný prozaik
překvapený básník

ale
když mě objímáš
najednou mi na křídlech
rostou křídla
všechny chyby
sepisují alibi