Pondělní

Únava mysli
únava kostí
snídám svůj další bledej den
na úpatí hory nejistoty
cizí boty pod schodama
zírají mi do očí
výmluvný a chladný
a nebe ocelový

všude je stejně, 
když prší,
mě volá domů
přes vlny, přes pole
přes betonový náměstí plný vzpomínek
snad bude líp až zase uvidim
koberec politej malinovkou
snad bude líp až zase uvidim
všechny ty věci
co mě kdy svazovaly
k pilířům nesvobody
řetězem úlevy
snad bude líp 
až zase uvidim
jak je to všechno bezcenný

Sentiment pátečního rána

Nepoznávám nebe
V tuhle hodinu hledívám na něj z okna
a kouř aut na něm sražený 
je nesourodej jak můj svět

jak přechozená chřipka
se změní v nevyléčitelnej mor
už je tu zas a kouše mě do krku
čím dál tím shnilejší
vrácíš se zpátky
a přes smrad druhýho břehu
co neseš s sebou
necejtim svoje rány krvácet
neni tu pro mě další svět
jenom podpatek v hřbitovní hlíně
a kouř sraženej na okně

stůl

Jak banální,
jak tichá
moje každodenní dávka ponížení
v růžový misce snídaně
chroupu léta hrůzy ze samoty
zatimco mi objímáš ramena
a do vlasů
zřídlých smutkem peroxidu
šeptáš mi
že je to dobrý
že ode dneška jsem
bezpečněě šílená

Přehlcení

Sonety pompézní lásky
s vlnama řek, světly nočních ulic
s tím vším
a tak
chci ti skládat pod vlivem vína
na obrubníku prázdnejch slov
chystat do sítí smysl
Zahrnout citem,
pak se zahrnout hlínou
a spát.

chci se zahrnout hlínou
chci tě zahnout sebou
a spát

Inkarnace

Už jenom smrt
jen smrt mě vrátí v tělo
co němé čeká
na vpád rozumu
jen smrt mě vrátí
v zimní noci
kdy jediný svíčky
byly hroty prstů
přesto dost hřejivý aby mi roztavily
křehký kolečka příčetnosti
už jenom smrt
jen smrt mě vrátí do těla

Krmení

Jsem věc.
placenta plná citu
v obalu slin všech mrzkejch polibků
Jsem věc
útěcha mrtvejch přežitků
plodová voda zbytečný lásky
vysaj mý zoufalství
vyživ svý stíny
vezmi si všechno
vymaž mě z povrchu
Ze mě

Svatební

I am
in pain
prsten z ostnatýho drátu
před oltářem z iluzí
já jsem
v bolesti i ve zdraví
bez tebe radostí
I am
in pain
dokud nás smrt nerozdělí