Komu zanechám
tenhle vzkaz?
Bodláčí odkvetlo
zůstalo trní

zatímco pro tebe
odplouvám
na kusu bortící se Pangey
já si budu pamatovat
v pralesních liánách
v podmořských zálivech
v záchvěvech thanatu
pořád

Hlad

Už se mi zas ve snech drolí zuby,
když potřebuju nejvíc jíst
tak sbírám písek a nakrmím
rozedřené dásně

už se mi zase drolí zuby
jak je pořád drtím k sobě
kdo nás programuje?
Kdo nastavil v nás
tenhle hlad?

Už se mi zas drolí zuby

začínám od nehtů
za chvíli rozkoušu i prsty

Mrtvej bod

Šla jsem si směrem za cestou
a pak mě přejel stroj
strojenejch emocí.
Od tý doby mám nohy na padrť,
podél rukou dlahy
a na duši vzorek pneumatik
ani trochu vláhy
ve vyschlejch dlaních.
Marně hledam další zdroj.
Chci podepsat reverz,
 jak se dostat z panoptika
předstíranejch nemocí?

Maj kolečkový křesla,
říkaj jen co se hodí,
kdysi znali směr
,teď neví ani
jak se chodí.

23. září 2010 v 12:27 

Flashback

Míříme už jenom k repeticím. Všechno předtím už bylo popsáno, prožito a ukončeno. Milování. Krize. Pláč.
Stíny aktuálního života sbírám do košíčku, přikreju dekou, aby zůstaly teplý, až ti je položím na práh. Obejmu tě. Políbím tě, Protože je mi nás líto, že už jsme všechno prožili. Ač tak mladí a plní iluzí, jediný, co je ještě iluzivní je pocit zítřejších novot. Pocit, že se zítra probudím a potkám kytku, která bude vonět jinak, než každá jiná. Že potkám bytost, která předčí ty, se kterými jsme žili ve svazku ještě předtím, než jsme se svázali do svazků. Kleknu před modlu a budu prosit, abys mi přinesl něco, co bude ještě vonět novotou.
Jsem moc mladá na tenhle druh smrti. Jsme moc krásní na tenhle druh netělesnosti. Jsme moc slabí na tenhle druh bolesti.

AD

navzájem si sypem perly

laterální krční píštěl
obvazuju kravatou
s vervou sobě vlastní
pálim
korpus delicti
a příště
zpopelnim se
cigaretou

krása pohledět jak
navzájem si sypem
agro perlit
od stěn odráží se jako hrách
a v korytě sviní
se zakoření
hynku, viléme,
vyplej mě
vylij

plevel pod prahem
podprahově roste
rozpíná se
kravata neškrtí
nic nebolí
tolik pýru
tolik smíchu
advocatus diaboli

pocem

No, pocem
díváš se
jako bys mě radši neviděl
No, pocem!
chceš jít
a nebo by jsi radši šel?

trochu to táhne ke straně
když pokoušíš se zvracet do trávy
netvař se furt tak nasraně
když radostně ti vyprávim
jak měli bychom skončit

 a že konec
                        je nedaleko

No pocem,
díváš se
jako by ses radši neviděl,
tak s kym chceš jít.
a s kym bys teda radši šel?

Cirkusová

Podržel dveře
nakreslil portrét
přiklepl si prsty do dvířek od auta
nikdy nepromluvil

otočil se
přetáhla ho kabelkou.

některé cvičené opičky
vyvolaly mě z vývojky
zaplatily za mě u pokladny v tescu
poslaly korespondenci
zrudl
zaplatil
rozpadl se na kusy

někdo buď zvýšil saturaci
nebo roztáhl závěsy
nikdo je necvičil, ale stejně
opičky na unicyklech

žongloval
zrudl
zaplatil
otočil se
zakopl

někdo buď zvýšil saturaci
nebo přijel cirkus